Hyperplastické polypy:
Tyto polypy představují asi 75 % žaludečních polypů. Navzdory jejich nejpoužívanějšímu názvu však nemají se stejnojmennými polypy tlustého střeva společnou ani morfologii ani patogenezi. Žaludeční hyperplastické polypy se vyskytují zejména v terénu hypochlorhydrie, hypergastrinemie, chronické gastrititidy, reaktivní gastropatie a atrofie žaludeční sliznice. Kromě toho se mohou vyskytovat v okolí anastomóz a žaludečních vředů. S tím souvisí i četná synonyma používaná v literatuře (regenerativní, zánětlivé, hyperplaziogenní) (1, 2, 3, 16).
Polypy jsou většinou malé, přisedlé, s hladkým nebo jen naznačeně rozbrázděným povrchem, často se vyskytují vícečetně. Histologicky je charakterizuje prodloužení, zvlnění a dilatace foveol, aniž by však byla přítomna „pilovitá“ konfigurace lumina, která je diagnostickým znakem hyperplastických polypů tlustého střeva. Ve stromatu je přítomen edém, zánětlivá infiltrace a rozptýlené svazky hladkosvalových buněk vyzařujících z muscularis mucosae. Díky této kombinaci znaků je někdy obtížné až nemožné odlišit hyperplastický polyp žaludku od reaktivní gastropatie, Menétrierovy choroby, juvenilního polypu, ale i hamartomatózních polypů při absenci relevantních klinických informací. Při mnohočetném nálezu polypů této morfologie i v dalších částech trávicího traktu je třeba zvážit i možnost Cronkhite-Canada syndromu. Někteří autoři ještě od hyperplastických polypů odlišují polypy zánětlivé v závislosti na poměru proliferativních změn krypt a zánětlivé infiltrace stromatu, toto rozlišování však nemá z klinického hlediska žádnou přidanou hodnotu.
Problémem však mohou být epitelové atypie foveol, které mohou mimikovat dysplastické změny. Tyto tzv. reaktivní nebo regenerativní atypie jsou sice charakterizovány zvýšením nukleoplazmatického poměru, jadernou hyperchromazií a mírnou pseudostratifikací jader, není však přítomno výraznější prodloužení jader a jaderné polymorfie jsou pouze mírné. Z architektonického hlediska reaktivní atypie nenabývají tak těsného uspořádání žlázek jako dysplazie vysokého stupně. Někdy však může dojít i v hyperplastických polypech k rozvoji intraepiteliální neoplazie.
Hamartomatózní polypy
Přestože jsou tyto polypy řazeny mezi polypy nenádorové, jsou ve své syndromatické formě asociovány s vyšším výskytem nádorů GIT i jiných systémů, ačkoli tyto většinou vznikají mimo samotné polypy. Vzácněji lze však i v hamartomatózních polypech nalézt dysplastické změny svědčící pro možný přechod v karcinom (1, 2, 3, 16).
Juvenilní polyp:
Morfologie je obdobná jako při lokalizaci v tlustém střevě (abundantní edematózní a smíšeně zánětlivě infiltrované stroma, cysticky dilatované žlázové struktury), ale je zde daleko obtížnější odlišit jej od polypu hyperplastického i od ostatních hamartomatózních polypů, protože jejich typické znaky bývají v žaludku méně vyjádřeny. To zajisté nehraje významnou roli v případě sporadického juvenilního polypu, může to však komplikovat časnou detekci některého z hamartomatózních syndromů.
Peutz-Jeghersův polyp:
V literatuře bývá popisován jeho vzhled v typické lokalizaci v tenkém střevě charakterizovaný mikroskopicky stromečkovitě uspořádaným stromatem s větvícími se snopci hladké svaloviny obklopujícími lobulárně uspořádané žlázové formace. Dysplastické změny a maligní transformace jsou velmi vzácné.
Bohužel, v žaludeční lokalizaci není architektura slizničních změn plně vyjádřena a snopce hladké svaloviny nejsou tak silné a pravidelné jako v tenkém střevě, což vede k překrývání morfologického obrazu s hyperplastickým polypem na jedné straně a ostatními hamartomatózními polypy na straně druhé.
Polyp asociovaný s PHTS:
Hamartomatózní syndrom asociovaný s germinální inaktivací genu PTEN (PTEN-hamartoma tumor syndrome, PHTS) je skupina několika klinických syndromů donedávna považovaných za samostatné jednotky, které se ve skutečnosti liší pouze spektrem klinických projevů, a zahrnuje Cowdenův syndrom (CS), Bannayan-Riley-Ruvalcaba syndrom (BRRS), Proteus a Proteus-like syndrom.
Lézí charakteristickou pro GIT je hamartomatózní polyp morfologicky připomínající juvenilní polypy, často s přítomností lipomatózních a ganglioneuromatózních struktur a lymfoidní hyperplazie. V diferenciální diagnostice je opět nutno zvážit možnost hyperplastických polypů, ostatních hamartomatózních polypů a v případě difuzního postižení i Cronkhite-Canada syndromu.